Sen

Nasedl jsem a bez sedla

jedu na kozlím hřbetě.

Dědeček na mě zakýval

a pak pár slov mi řekne:

Jeď dál po téhle cestě.

Tudy! křičí můj stín, co jde

v žebravých hadrech světem.

Tvá jedna zlatá cestička,

můj oblek svou si vede.

Veliká labuť zamrká:

Pojď, poletíme ke mně!

Za mým poutnickým hábitem

se jakýsi Jan žene.

Hledím k nebi a říkám si:

Můj život je snad bez cest.

Na počátku i na konci

jsou růže nejspíš stejné.

Tělo i rosa nakonec

se v mlhu změní zřejmě.

Můj snový fantastický oř

mě zrudlým polem nese.

Nech mě být! v slzách zavolá

mé srdce zamyšlené.

A já je nechal na zemi

pln zármutku,

je večer.

Je noc celá vrásčitá

a plná stínů

ve tmě.

Ve tmě

modravé oči kozličí

mi svítí na té cestě.

text : Federico García LORCA

překlad : Miloslav Uličný