Svlečená v saloně

Svlečena v salóně

Kde ve věcech čas dřímá

Budeš jak vřeteno

Světelné bílé třtiny

Nad rudým ohništěm

S nohama zkříženýma

Naslouchat hlasu zimy

Kleknu na kolena

Pažemi obemknu ti

A ty se usměješ

Tenká jak mladé proutí

A až se přitisknu

Hlavou k tvé kyčli jemné

Tvá něha rozpláče mne

Až dlouhé pohledy

Se dlouze v sebe vpijí

Ňadro ti políbím

Ty oči v nichž se mihla

Jiskřička úsměvu

Sklopíš a celá zivá

Nachýlíš ke mně šíji

Pak stará služebná zaklepe na dveře

A hlasem skuhravým řekne

„Je večeře“

Ty zrudneš, vyskočíš

A rozechvělá v chvatu

Vklouzneš do šedých šatů

Zatímco pod dveřmi

Začiší průvan zimou

A vetché pendlovky odbijí pomalu

Své nohy uložíš

Vonící slonovinou

Do malých černých futrálů