Cesty do nadějí

1. Jako by najednou zničehonic od lesa zavoněl dým

ze suchých větví a březový kůry, a kdo týrá struny, co vím,

je podivná doba a podivný čas, najednou už není kdy

E7

na dobrý slovo a náramek z trávy, jen blázni se ženou za nadějí.

R: Vrátit ten svět a nekončící indiánský léto,

vrátit ten svět bobříků a týpí na loukách,

vrátit ten svět, kde ti holky hlavu v trávě spletou

a nad ránem je vítr rozfouká.

2. Už se mi zdává co druhou noc, že někde někomu scházím,

někomu málo a jinýmu moc, jak písničky, co sem-tam házím,

je podivná doba, podivný čas, ale tam za kolejí

jsou ještě cesty tenký jak vlas, cesty, co vedou do nadějí.

R: + a nad ránem je vítr rozfouká ...