Čistý stůl

Tohle se mi asi zdálo, nad obzorem slunko stálo

a dolů, do údolí padal mrak.

Já měl pocit, že v té páře, zase vidím známé tváře,

nebo že mi mlha kalí zrak.

R: Šel jsem blíž jen o pár kroků, smazal víc, než dvacet roků,

hlavu lehkou, jako pápěří.

Díval se, jak kolem stáli, poutníci z nebeských plání

a mráz mi běžel vzhůru páteří.

V tomhle tichu, v téhle chvíli, někde v mozku zbytek síly,

jako rána bičem šlehlo stůj!

Čas zarazil a řekl věř mi, bude hůř tak práskni dveřmi,

ale já jsem ještě neměl čistý stůl.