Ožralá kobyla

1. Můj kůň je vlastně kobyla, co na hřbetě mě nosila,

když jsem byl ještě malý dítě hravý,

teď ke stáří je praštěná, a když chci skočit do sedla,

kope, kouše, prostě nemá mravy.

R1: Když řeknu "čehý", jde klidně "hot",

když jí dám vostruhy, zastaví krok,

všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak

a na pravej námořnickej grog.

2. Cik-cak chodí vod mládí, sem-tam kousne do trávy,

jen vočíčkama přivožrale mžourá,

rum už z dálky zavětří, a já tuším neštěstí,

že se dneska večer zase zbourá.

R1:

3. Má kobyla je praštěná, kus světa se mnou sjezdila

a v každým městě po hospodě pátrá,

jak jí mám být příkladem, když mě vidí den co den,

že mi měkne mozek, tvrdnou játra.

R2: Řeknu "čehý", jde klidně "hot",

dám jí vostruhy, zastaví krok,

všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak

a na pravej námořnickej grog.

3. Až nás Pánbůh zavolá, tak moje stará kobyla

mě u nebeský brány jistě shodí,

svůj vratkej krok zamíří tam k nebeskýmu šenkýři

a vodtamtud nás nikdo nevyhodí.

R1: + [: a na pravej námořnickej grog ... :]