Pětadvacet na holou

Zdálo se mi o nás dvou a svět se málem zbořil,

ležela jsi na bříšku, jak tě pán Bůh stvořil.

Ležela jsi na bříšku a trochu jsi se chvěla,

a pak jsi řekla udělej, co se tajně dělá.

Marně pátrám v paměti, čím tě lásko vzruším,

píšu básně milostné a vrážím do nich duši,

veršuju a veršuju a nemám ani zdání,

že mi kašleš na básně a že máš jiná přání.

Pětadvacet na holou a nezavírej víčka,

pětadvacet na holou, už ti rudnou líčka,

pětadvacet na holou a člověk jenom žasne,

že je lepší být u toho, než o tom psát básně.