Píseň pro copatou holku

1. Jak teplá náruč milenky je tráva sluncem prohřátá,

a stráně ještě netuší, že za dveřmi už dupe bílý kůň,

pražce voní létem, po nich krásná holka copatá

jde k nám, a černý vlasy jako lesklá tůň.

2. V puse stéblo trávy, a naoko se tvářím, že ji neznám,

prostě zase jedna, mám se zbláznit, zboří se snad svět,

až si vlasy rozpustí a nabídne je k pohlazení hvězdám,

tak vím, že těm hvězdám budu závidět.

3. Co krásnejch holek copatejch se po tom světě trávou brouzdá,

spletou hlavu tulákům a netuší, že léto chodí spát,

v opuštěných hnízdech ptáků paní Zima bílé karty rozdá,

pojď blíž, abych ti moh' dlaně dechem hřát.

4. Až první ledy povolí a slunce trávě řekne: helou, vstávej,

už dávno budu na cestě, abych, bože, něco nepropás',

najdu první sněženku a komu ji dám, jen si klidně hádej,

kdo ví, možná černý copy ustřih' mráz, kdo ví ...