Tak se ti vzdávám

R: Tak se ti vzdávám, vzdávám,

s vírou, že se slabším promíjí,

vzdávám, vzdávám jako kámen,

co ho voda rozbíjí.

Najednou se ztrácím v tomhle tmavém pokoji,s dotykama světel neónů,

jdeš po koberci bosa, sama v bílém závoji, já nešika jsem shodil sklenku vína ze stolu.

R:..

Kdo ví kam se ztratil ten můj bohorovný klid, ještě včera dobýval jsem svět,

je za pár minut půlnoc, někde začínají žít, je za pár minut půlnoc a na zem anděl slét.

R:…

Ráno až se probudím a potom sposty rán, všem d´Artagnanům navždy řeknu stůj.

Já zahodil svůj širák a v koutě nechal zbraň a trémou nevím jak se říká, že jsem jenom tvůj.

R: ...

Tak se ti vzdávám, vzdávám, s vírou,

že se slabším promíjí,

vzdávám, vzdávám a doufám,

že to není na chvíli.