Údolí divokých včel

Až nám bude nejhůř na světě,

zastavíme s duší popsanou,

jestlipak se najde na téhle planetě,

jedno místo, kde se nás zastanou.

Láskám od oltáře, co máš dát,

láskám, když se s jiným objeví,

trochu je nám líto, když si berou volný šat,

a trochu se nám v duších uleví.

R: A tak hledáme jak blázni, údolí divokých včel

a věříme, že zázrakem nás změní,

hledáme jak blázni, ale bohužel,

ptal jsem se a nikdo o něm neví.

Jenom lampy na nárožích domů,

znají věčnou přízeň nočních můr,

vyprávím a nevidím, že vlastně není komu,

tak všechny smutné písne hraju v dur.

Až nám bude…

R: