Má milá

R: Tobě má milá, tobě na zdraví,

víš za dar tvýho mladýho těla.

Na zdraví tobě a na zdraví všem,

co tebe užili v pohodě drahá.

Tak trochu jsem počal umírat s večerem,

venku je živo,

a proudí Práterem,

lid jednou v tejdnu se baví.

Čas nudný v hospodě potichu zabíjím,

mám oteklý ruce

a chladný srdce.

R: Tobě má milá...

Ve mě se probouzí dotěrná reflexe,

požitek kazí

a někdy mrzí,

když v duši skepse mě mrazí.

Kol okolo dav služek a vojáků,

mě zpívá smutek,

proč jen ten smutek.

R: Tobě má milá...