Boty proti bustru

Tlakem, tlakem posedlej jsem,

taky pohybem, hlukem a rámusem,

pod nohama bez těla stojím a prostě tu jsem.

Ty nohy, co visí, jsou bosý

a jejich boty maj obutý

ty lidi kolem. Stojej, stojej a nemůžou ven.

Tlakem, tlakem posedlej jsem,

jsem muž na kopci se stromem.

A ty boty, ty boty, ty boty, ty jsi je vem!

R: Z něj je pán a z ní je paní, mají pořád tetování,

na který čas padá jako prach.

Když se potkaj na ulici, mávnou rukou jako vždycky

a je to, jak vlak když mine vlak.

Ahoj!

Tlakem, tlakem posedlej jsem,

taky San Piegem a tímhle místem,

pod nohama bez těla stojím a opřu se

o ty cihly, na kterých jsou vypsaný

ty nápisy, co mi oči vypraly.

Na kole jedem, jedem, jedem před Cipískem.

Tlakem, tlakem posedlej jsem,

jsem náčelník, jsem taky režisér

a ty boty, ty boty, ty boty, ty patřej všem!

R: Z něj je pán a z ní je paní, mají stejný tetování,

někdy mají taky stejný strach.

Když se potkaj na ulici, maj ze sebe divnej pocit

a je to, jak vlak když mine vlak.

Ahója!

Míjí se punkový pár, a ty boty šlapou dál.

Ahója!

Míjí se punkový pár. Já se na ně usmívám.

R: Z něj je pán a z ní je paní, mají pořád tetování,

někdy mají taky stejný strach.

Když se potkaj na ulici, Mávnou rukou jako vždycky

a je to, jak vlak když mine vlak.

Ahója!