A slunce pálí jen

Rec: Už v noci jsem vyrazil jen v blůze, kalhotách

a s párem starejch bot,

tam za mnou zůstal San Quentin,

kavalec a přestřihnutej plot,

a slunce bodá do očí a jazyk bez vody už zdřevěněl

a nohy bolí, jakobych nejmíň tisíc mil už šel.

R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,

a stínu šmouhu šedivou já táhnu za sebou.

Rec: Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe,

jedno peklo a jeden svět,

vždyť ještě včera mně to pastor

z bible čet',

teď ze lži viním všechny - bibli, pastora i tátu,

vždyť jedno peklo opouštím a druhý začíná tu.

R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,

a stínu skvrnu šedivou já šlapu pod sebou.

Rec: Já dávno boty zahodil,

když brzdily můj chvat,

a v břiše mám snad stočenej

ten přestříhanej drát,

když náhle v rukou cítím suchej drn a písek, tak už vím,

proč, i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín.

R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,

a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou.

R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,

a stínu skvrnu šedivou já zaleh' pod sebou ...