Pranice

1. Bude to asi tak rok, co já na bále byl

a u stolu seděl a červené pil,

Ami D7 Ami D7

kolem lidí jak much, samý tanec a smích

a girlandy světel a venku tál sníh.

2. Každej pil, zpíval, tančil, jak žádá si zvyk,

vtom uprostřed parketu zvedl se křik,

už kapela stojí a parket se prázdní,

tam pod věncem z chvojí se perou dva blázni.

3. Jako divoká zvěř, jako vlci se rvou,

každý za cizí lež, každý za pravdu svou,

už vytéká krev jako červená tuš,

ten v ruce má láhev a ten druhý zas nůž.

4. Potom ten s nožem bodnul a ve chvilce příští

dlaň opíše kruh a láhev se tříští,

ten s nožem si leh', možná chce se mu spát,

druhý držel si bok, potom vzdychl a spad'.

5. Dvě pravdy, dvě lži tu při sobě leží,

jim čas přestal běžet, ale nám pořád běží,

příběh pomalu končí a zbejvá jen říct:

pravda jsou jenom slova, ale život je víc,

pravda jsou krásná slova, ale život je víc ...