Vítr

CAPO II

1. Tehdy foukal chladný vítr, ostře chladivý a čistý,

česal zvadlé hlavy stromů, trhal kaštany a listy,

já jsem seděl před tím domem, hlavu stejnou, jak ty stromy,

potom došlo taky na mě, a já rázem poznal, co mi ten den dal.

R: To vítr, můj vítr, co hvízdal a nad mou hlavou vál.

2. Stál jsem u zábradlí mostu, pod ním v hloubce voda pádí,

kolem shromáždění rádci, jeden radí, druhý svádí,

první - jistější je zůstat, druhý - krásnější je skočit,

potom zafoukal můj vítr, kamsi odvanul je, z očí mi je svál.

R:

3. Stála u zábradlí mostu, ještě váhá, ještě stojí,

i když potkám ten svůj vítr, možná časem neobstojím,

ale rozhodnu se brzy, abych cítil volnost letu,

snad pomůže mi vítr, možná, že se ve všem pletu, co já vím.

R: A vítr, můj vítr snad přijde a já s ním poletím ...