Bílá, bílá

1. Až se sejdem znovu pod stromy v hebké trávě

slunce všechny mraky rozlomí vánkem hravě

věz,že musí tráva hebká být vláním vůní

nesmí Tě však vůbec překvapit léto u všech lesních tůní

R: Tu chvíli tu mít, kdy vítr mraky honí

a seno kolem voní závratnou vůní

tu chvíli tu mít kdy všichni jsme zas spolu

a slunce klesá dolů oheň se k hvězdám vznes

2. Dál zas půjde slunce oblohou čistou modrou

vlaštovky se slétnou nad vodou čistou modrou

zas na slunci zhnědne tvoje líc bílá bílá

a na co se těšíš víc a víc dálka druhý den to smývá