Břehy mé duše jsou pokryty zetlelými zbytky uhynulých lásek

Víš proč chodí láska pozdě spát

víš kdo chodí do tvejch snů si hrát

víš kde zůstávají vlaky stát

víš proč sníh Ti padá na kabát

Ty dobře víš kdo vchází večer do dveří a

víš kdo prázdnejm slovům nevěří

víš kdy holka neví proč se smát

víš co nemůže se nikdy stát

A na březích mý duše zatím

leží zbytky uhynulých lásek

obálka dopisní dohořívá

Do čela se mi vrejvá zase jedna

z mnoha netušenejch vrásek

za oknem padá sníh

už se stmívá.

Víš proč může vítr v strunách znít

víš kam chodí slunce rosu pít

víš co můžeš od života chtít

víš kdy mrak se může objevit

Ty dobře víš kde začíná konec tvejch snů

víš proč tejden má jen sedm dnů

víš kde končej cesty písčitý

víš kdo mívá čelo vrásčitý