Desperát (Highwayman)

Já jsem byl desperát, ten sen k ránu se mi zdál

Já byl v něm pistolníků král

Zase jsem v houští číhal na svůj dostavník

V patách jen kletby mužů, ženský pláč a křik

Až podlej výstřel mě z mejch snů vykázal

Jenže žiju dál

Já jsem byl lodník, i s tou chůzí houpavou

S plachtou bílou nad hlavou

Já měl jsem perel víc než žoků s bavlnou

A neznal pevnou zem, jen vlnu za vlnou

Pak v prudký bouři oceán mě pohltil

A já se probudil

Já stavěl přehradu tam, kde nejprudší byl proud

Pár silných betónových pout

A tam, kde řeka letí dál do kaňonů

Sklouzla mi noha po navlhlém balvanu

A i ten kámen, který zná můj věčný pád

Já nikdy nedopad, tak můžu klidně vstát

A jít a vstát a žít, a být a žít a jít

Já řídil hvězdolet a chtěl jsem vesmír prokouknout

Uprostřed našel jsem ten kout

Kam odcházejí naše sny po ránu spát

Možná se vrátím zpátky zas jak desperát

Jen jedno můžu říct, čím byl jsem, byl jsem rád

A dokud budu snít, tak dlouho budu žít

Budu žít, budu žít, budu žít, budu žít

Budu žít, budu žít, budu žít