Festival písní v městě eN

Jednou když jsem nešel do hospody

tak jsem přišel domů střízlivej

a ve schránce tam jak začínaj schody

jsem našel dopis paušalovanej

Přípravnej výbor vobyčejnejch písní

nás oba s bráchou k vystoupení zval

že prej na nás nebudou moc přísní

jen když navštívíme festival

Festival snů zlatejch sak

ztracenejch dnů fousy a frak

falešnejch nadějí a převleků a sprejů

Festival přání nevyřčenejch

studenejch lásek nenaplněnejch

festival divnejch lidí

co si chtějí hrát

Tak sebrali jsme kytary a struny

a jeli zpívat do městečka eN

my doufali jsme že každej z nás umí

rozdávat radost kolem lidem všem

Když přišli jsme do koncertního sálu

já s hrůzou jsem si všim že nemám frak

a s očima jak díry v ementálu

jsem pozoroval co se dělo pak

Se zoufalstvím a se slzami v oku

tam něžná dívka plakala svůj hit

na křivce jejich nedospělích boků

lze tušit jak v ní jejich cit je bit

A vážní muži ušlechtilých duší

jí přicházeli s kytkou blahopřát

a člověk maně tragédii tuší

za vším co se holce mohlo stát

Do blýskavejch výšek lesklých plechů

vpad náhle měkký sametový hlas

a do plejády fantastických vzdechů

ujišťoval všechny zas a zas

že je naše země strašně krásná

a on že se cejtí hrozně sám

protože mu jeho hvězda jasná

odešla a on teď neví kam

Když naposledy zazněla kapela

a uklonil se důležitý pán

my s bráchou jsme si otřeli svý čela

a do bufetu šli jsme na salám

tam do rána pak zněly naše písně

tak obyčejný jako život sám

a žádnej z pinglů netvářil se přísně

neboť jsme jim naplnili plán