Kouřový signály

Nad pasekou vyhouplo se slunce

už se víčky prodírá

na řasách má kapky rosy

duhové se na mě usmívá

Do mý tváře slunce praží

modrá obloha se snaží

dál zas mě vést

dál mě vést.

Já dokud nepoznal jsem cesty dlouhý

tak žil jsem jako jiný žijou snad

a měl jsem jako každej svoje touhy

až došlo mi že můj dům není hrad

Já vyletěl jak ptáci létat umí

a kdo ucítil se mnou ohně dým

poznal jsem že jen ten porozumí

životním signálům kouřovým

Hradbou lesa když se prodírám

a náhle mám před sebou kraj

panenky se stáhnou jak mi náhle

vstoupí světlo na okraj

očí které dálku vidí

očí které mají lidi

dál zas jen vést

dál jen vést