Odcházet za svítání

C, Ami,C,Ami

Až nenápadně klapnou dveře po ránu

a ticho až mi poví že jsem sám

jen vzdálenej hlas chraptivýho sopránu

mi potvrdí co dávno dobře znám

Až odklopí mi víčka slunce šedivý

a do ticha se neozve tvůj dech

mý oči prázdnejm stěnám už se nediví

mám smutnej úsměv na sevřenejch rtech

Že odcházet se nemá za svítání

aby láska nedostala strach

a že jsou marná všechna zbožná přání

když samota překročí tvůj práh

Mý rány budou dávno sluncem zhojený

a ty se budeš pořád ještě ptát

proč naše rty už nejsou pevně spojený

já nebudu mít sílu dál ti lhát

Tvý ruce až mý drsný dlaně pohladí

a po tváři ti sklouzne slzí proud

já řeknu ti že pláč mi teď už nevadí

a že bych po něm chtěl k tvý lásce plout