Pavučiny tvých řas

Stále dál do stráně cesta stoupá

dobře znám ten podvečerní čas

slunce zapadá

ve vlastní krvi koupá

celý kraj pavučinou tvých řas

Stále dál se kolem lidé mění

odchází a přicházejí zas

ty se neměníš

kdo tohle neocení

zůstává jen městu napospas

Stále dál do tebe lidé ryjí

vyvádí když ukážeš jim tvář

neboj se a dál

hvízdej svou melodii

ve které je všechna slunce zář

Ty jsi nejkrásnější holka

ze všech nejkrásnějších holek

který denně potkávám

Kdybych neznal tvoji tvář

řek by jen lhář že já se

nerad s tebou setkávám

Vídám tě zadumanou

jednou týdně

věř mi že to nestačí

takhle mojí touhu planou

poznáš jenom ty

má přírodo