Pěšáci

Jsme věční pěšáci zeleného stromoví

na šachovnici vrchů vod a cest

jsme emigranti hledající domovy

jsme uprchlíci z udýchaných měst

jsme pistolníci s prostřílenou duší

v biografu naplněných snů

jsme postavičky nakreslené tuší

ze seriálu našich dětských dnů

Jsme věční plavci k zelenému pobřeží

kam nestačil už dojet Kolumbus

kde jsou jen lvi kde čas tak neběží

a odkud je to do ráje jen kus

Když ráno přespíš na soutoku potoků

máš místo grogu v kochmašině led

je těžký věřit na sluneční zátoku

pak možná řekneš letos naposled

Proč má pěšák vzdávat tu hru bez boje

i když nikdy koně nesedlal

ještě v těle tluče srdce kovboje

poutník světem šlape stále dál

Vždyť pro nás přece všechny ohně svítí

škoda jen že vůni léta nezachytí

pozorovat nebe škvírou v zácloně

zač by potom celej život stál

Jsme věční hráči na zelené tóny

co přes den dřímou někde ve strunách

a celou noc se po hmatníku honí

zvoní v banju a duní v kytarách

Když z vysokého ohně zbyl jen ohýnek

když víly nestojí o naši lásku

máš v očích hejno přikrášlených vzpomínek

a na rtech pořád stejnou otázku

Když z vysokého ohně zbyl jen plamínek

když dozní šepot vil a hlasy sýčků

máš v očích hejno přikrášlených vzpomínek

a na rtech pořád stejnou písničku