Podivnej weekend

Dlouhý stíny stromů se mi za patama plouží

E7

a cesta stoupá k oblakům

do očí mi stýká slanej pot

a nohy už se bráněj šlapat dál

tak sebou mrskni, ještě pár kroků

a brzy oheň do dlaní mě bude hřát

a kolem kamarádi budou se mě ptát

tak jak kdysi, jak se máš

A měsíc jako vrata až vyleze za stromy

a větve budou na něm kreslit divný krajky,

bude půlnoc, hodina duchů.

My na kytary tichý písně budem hrát

a vobčas hodí někdo dřevo na voheň

a bude čas jít spát a začne svítat.

A hvězdy blednout

A ptáci začnou chodit pro vodu

aby si uvařili snídani a to je vždycky řečí

u potoka v údolí

Pak slunce až se dotkne špiček starejch borovic na vrchu proti nám

to dávno bude bílej den

my pudem dál

tiše pudem dál

proti slunci

stříbrnou rosou

ptáci řvou

my jdeme dál

tišem pudem dál

dem dál

dál dál ...