Song o prchavosti voňavek

Je těžké věřit hloubavosti vlaků

když se řítí noční krajinou

za sebou táhnout roj podzimních draků

co v trávě vedle trati zahynou

A u zpocených oken sedí muži

Emi Ami

které nikdo nikam nevyslal

a jejichž oči nikdo neutuží

i kdyby u nich celou cestu stál

Je těžké věřit tomu že by muži

za přivřenými víčky skryli žal

když samota jim hladí drsnou kůži

a pod ní tepe bolest dál a dál

Jsou noci ve kterých se k vlakům chodí

a déšť má blízko k slzám co já vím

milenci jenom za ruce se vodí

vlak zahouká a zbude prázdnej klín

Je těžké věřit prchavosti vůní

když vzpomínky ti voní den co den

jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní

a jaro čeká marně na březen

Jen vlaky jezdí prázdné kolem domů

kde okna svítí nocí dokořán

milenky lásku nemají dát komu

je pozdě už na šepot kalných rán

Je těžké věřit hloubavosti vlaků

vlak jede dál a muž má v očích stín

jen vítr zvedne roj podzimních draků

zůstane jen chuť ranních kocovin

Tak láska nikdy nezůstane sama

a ženy mají ráno údy mdlé

ach smutný únor marně volá panna

je pozdě už na lásky zapadlé

Je těžké věřit prchavosti vůní

když vzpomínky ti voní den co den

jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní

a jaro čeká marně na březen