Stav lásky

Až slunce vodtrhne stín z korun starejch stromů

a letní tráva bude vonět kolem nás

marně budeš se ptát na cestu domů

to se zeptej svýho věnce sedmikrát

Kytky bílý do potoka rukou házej

ptej se vody kam až vede její proud

na poslední cestu mě pak procházej

abych na to ráno moh zapomenout

Neprostírej pramen černejch vlasů

do vzpomínek prostovlasejch dní

nedozpívej píseň cizích hlasů

zapomínej do zapomění

Spočítej si kolik brabenců jde kolem

zaposlouchej se do žabích serenád

neprováděj žádný kejkle se svým bolem

já ti garantuju že se vrátím rád

Kytky bílý doplujou k dolnímu mlejnu

tam tě láska praští rovnou do očí

tam tě milá Máňo vlastnoručně sejmu

než se mlejnský kolo jednou votočí