Ten den

Ten den až vyjdu z basy ven

slunci tvář pohladím

a ptákům v lese hlasy všem

do rag-time vyladím

a rosu z trávy budu pít

a s kytkama si hrát

přestanu brečet hrát a klít

a budu klidnějc spát

Ten den je hrozně vzdálenej

jak koráb v moři hvězd

jak písek prašnejch cest

jak brány bílejch měst

Až za mnou hlučně zapadne

vod brány těžká mříž

z prsou mi kámen upadne

poběžím k lidem blíž

najdu si zemi polední

vítr ten cestu zná

ta cesta bude poslední

a duši vyrovná

A až mi bachař pokyne

ne že bych vo to stál

zamávám taky proč ne

a cestou pudu dál

zmizí mi věčný prokletí

nikdo mě nezpráská

pták smutku k nebi uletí

déšť tvář mi polaská