Zavolej hej

Ze tmy houká vlak a nádraží je prázdný

z dálky slyším jenom pražců dunění

toulat by se bylo možná krásný

nebejt na konci poslední zvonění

Zavolej hej, čeká dál

já už se tej samoty bál

zavolej hej, hej, hej,

hej, hej, hej, hej, hej, hej!

Ty jsi pro mě dycky byla holka krásná

já sem kvůli Tobě do vagónu vlez

tahle věc je mi už pár let jasná

že by po mně neštěk teď už ani pes

Těžko vědět kdy se k Tobě zase vrátím

na mým ksichtu podepsal se čas

vlaky jedou pryč a já se s nimi ztratím

nakonec uslyšíš jenom větrů hlas

Je to těžký nemít nikde rodnou hroudu

ale horší je bejt s Tebou pořád sám

jen si všimni že furt pluju proti proudu

až mě zametou tak možná zavolám