Cesty

Půjdu modravým údolím,

půjdu po skalách nebo pouští,

cest, těch je bezpočet

vedou tam i zpět, Bůh ví, kam.

Půjdu silnicí k zahradám,

půjdu pěšinou, lesním houštím,

cest, těch je nespočet,

vedopu tam i zpět a pár jich znám.

Někdy je lepší jít po těch

které, se klikatí a vedou chvíli tmou.

Člověka mockrát právě ty nejkratší

zrádně zavedou.

Náš úkol je mít vždycky správný cíl,

znát kde svět má rub a líc.

Nést tíhu dnů, kdy máš málo sil,

jít, jak se dá a nic víc.

Půjdu krajinou skřivaní

půjdu obtěžkán zemskou tíží,

cest, těch je bezpočet,

kterou brát se vpřed v tom je vtip.

Půjdu krajinou havraní,

půjdu, neboť můj čas se blíží,

stát nechci opodál

a čím dojdu dál, tím líp.