Ďáblovo stádo

Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,

den temný byl a ševelil větrem ve stéblech trav.

Tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,

když z rozedraných oblaků viděl stádo krav se hnát.

R.: Jupijahééj, jupijahou,

to přízraky táhnou tmou.

Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé

a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé

a oblohou se neslo jejich kopyt dunění

a za ním jeli honáci až k smrti znavení.

R.: Jupijahééj, jupijahou,

to přízraky táhnou tmou.

Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak

a marně stádo stihali jak mračno stihá mrak

a proudy potu máčeli jim tvář i košili

a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý.

R.: Jupijahééj, jupijahou,

to přízraky táhnou tmou.

Tu jeden honec zavolal a pravil: „pozor dej!"

svou duši hříchů uvaruj a ďáblu odpírej,

bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát

a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.

R.: Jupijahééj, jupijahou,

/:to přízraky táhnou tmou.:/