Dej mi jen pár kapek vína

Byla jednou píseň jedna,

perla C.K. kolonád.

V srpnu jako v půlce ledna

všude musela se zas a zase hrát.

Ta píseň rodem z Vídně

měla styl a měla sloh,

tak jí sám Franz Josef naslouchal vlídně,

když jí hrál pan Strauss či Kmoch.

V uších ta hudba zní

a s ní valčík secesní.

Dej mi jen pár kapek vína,

dál budou hrát jenom nám.

Tvá krajková krinolína

má obdiv pánů i dam.

Dej mi jen pár kapek vína,

náš je teď parket i sál.

Ta chvíle ať nám připomíná

éru, kdy valčík byl král.

Všechno časem jednou zplaní

a ten valčík jakbysmet,

až se vrátil znenadání

kolem roku devatenátset.

Jenom změnil toaletu,

nová hudba, nový trend,

a šel plašit nudu do kabaretu,

kde se rodil dixieland.

Na mnoha scénách vířil prach

v rytmických synkopách.

Dej mi jen pár kapek vína,

dál budou hrát jenom nám.

Mám parket "Bé" na Chaplina

já bych tam rád nebyl sám.

Dej mi jen pár kapek vína,

dřív nežli tmou zčerná sál,

pan biletář pozhasíná,

zní valčík a Chaplin je král.

Jak se ten svět divně točí,

to vám ani nepovím.

Sejde z mysli, sejde z očí,

ale valčík je tu natruc příslovím.

Je starší, ale známý,

dělá dobře člověku,

a tak dodnes je tu mezi námi

v country-western obleku.

Spojil svou duši prastarou

s bendžem a kytarou.

Dej mi jen pár kapek vína,

dál budou hrát jenom nám.

Pojď, nebuď zlá v modrejch džínách,

jsi nejhezčí holka, co znám.

Dej mi jen pár kapek vína,

náš je teď parket i sál,

ať tříčtvrtní takt připomíná

tu éru, kdy valčík byl král.

Éru, kdy valčík byl král.