Falešný hráč

Jsou tóny, které se ztrácejí

a krátce, krátce zní,

má láska pláče a zdá se jí,

že už mě nevězní.

Jsou tóny, které se ozvou a

nedozní, zní vážně krátce,

má láska pláče a je z toho

nervosní, říká, že jsem zrádce.

Ta dívka nejdřív mě spoutala

jak vězně v náručí

a teď je beze mne zoufalá,

snad jí to poučí.

Snad utiší krásný pláč,

až pochopí, že jsem hráč.

Já blázen o její lásku hrál

hru mírně hazardní

a pak jsem o výhru málo stál,

jen málo, jen pár dní.

Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně

né právě správně

a když jsme jednou šli za město na třešně,

líbal jsem jí v trávě.

A tam se z ní stala má milá,

na krátko, krátko jen,

i když mě svou vůní zmámila,

já byl spokojen.

Snad utiší krásný pláč,

až pochopí, že jsem hráč.

Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.

Má láska pláče a zdá se jí,

že zas mě uvězní.

Ví, že jsem jen bídný hráč

a zvítězí krásný pláč.