Honec krav

1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,

den temný byl a ševelil větrem ve stéblech trav,

Emi

tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,

když z rozedraných oblaků viděl stádo krav se hnát.

R: /: Jupijahej, jupijahou, to přízraky táhnou tmou. :/

2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé

a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé,

oblohou se neslo jeho kopyt dunění

a za ním jeli honáci až k smrti znavení.

R:

3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak

a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,

a proudy potu máčely jim tvář i košili

a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý.

R:

4. Tu jeden honec zavolal a pravil:"Pozor dej,

svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,

bys' nemusel pak po smrti se věčně věků štvát

a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."

R: