Jezabel

Jezebel!

Kde vzal se v tobě ten žár,

kdo dal tvým bokům tvar?

Ďábel sám stvořil tě z požárů.

V tvých očích jsou roje včel, ó, Jezebel,

ďábel sám, chopil tě do spárů.

Kdo ve tvých ňadrech dlí pomstou posedlý,

kdo v tvé kráse skrývá se?

Ďábel sám, Jezebel, já tě znám !

Vtělil se v duši tvou jak hrůza před bitvou,

ďábel sám, strůjce všech nesvárů.

Pán všech pekel jednou za sto let se na svět rozvzteklí,

a proto anděl vzlét, a proto anděl vzlét z předpeklí.

Hříšný anděl ztratil z křídel třpyt a nemá svatozář,

však co mu nelze vzít, ach, co mu nelze vzít, tvou tvář.

Jezebél!

V tvých loktech je můj ráj,

a o mou duši hraj,

ať v tvé kráse skrývá se ďábel sám,

Jezebel, já tě znám!

I když už jasně vím,

že lidstvu kouzlem tvým,

ďábel sám splácí dluh, jsi můj bůh!

Jezebel, Jezebel, Jezebél !