Klokočí

Po babičce klokočí

a po tmě strach

a do očí

padl ti prach,

proto vím, že je nutné

vést řeči smutné

o tom, co bude potom,

až budu sám.

Ztratila jsi včera klíč,

dnes ideál,

všechno je pryč,

kdo by se smál,

proto vím, že se sluší

mít smutek v duši,

vzlykat a přitom říkat,

já rád tě mám.

Opuštěné nábřeží,

z modravého dýmu chrám,

nebo město bez věží,

řekni co chceš to ti dám,

zlatý pohár s fermeží nebo snad

z protěží, bílý šat,

za jediný, jediný, jediný,

jediný úsměv chci ti dát.

Je tu však to klokočí

a po tmě strach

a do očí padl ti prach

proto vím, že se sluší

mít smutek v duši,

vzlykat a přitom říkat,

já rád tě mám.