Musím dál zpívat

O čem, o čem, o čem, o čem,

o čem mám zpívat ?

O čem, o čem, o čem, o čem,

o čem mám hrát ?

Když poraněná slove,

jediná pýcha básníkova

učí se kumštu mlčení.

Chtěl, chtěl, chtěl, chtěl,

chtěl bych se dívat,

chtěl, chtěl, chtěl, chtěl,

bych při tom být.

Až oči ze tmy znova

přečtou si píseň, která schová

myšlenku před zlem zničení, ó, ó.

Až ze všech uvězněných úst

písničky dál nám budou růst,

pak naše píseň bude znít,

pro kterou bude mít dál smysl žít.

Nemám, nemám, nemám, nemám,

nemám co skrývat,

nemám, nemám, nemám, nemám,

nemám co skrýt.

V mé poraněné duši

je síla, kterou nenaruší

ani strach z mříží vězení

a proto musím,

Musím, musím, musím, musím,

musím dál zpívat,

musím, musím, musím, musím,

musím dál hrát

o zavražděné růži,

o úzkosti, jež hrdlo úží,

o touze po dnu vzkříšení, o-hó, hó,

o zavražděné růži,

o úzkosti, jež hrdlo úží,

o touze po dnu vzkříšení,

o touze po dnu vzkříšení.