Půlměsíc

Půlměsíc z oblohy se dívá k nám,

půlměsíc, ze všech koutů vyhání

svou září plaché stíny štíhlých laní,

to je chvíle velkých přání, já vím.

Půlměsíc, starý pán, co únavou

zívá, a tak tváře do mraků ukrývá.

Noc je tmavší víc a víc

a z ní shůry vlídně kývá na nás půlměsíc.

Bloumá Mléčnou dráhou dá-ál,

na hladině říčky zkouší bílým

stříbrem verše psát a těm, co je náhodou

chvíli čtou se zdává, zdává, že je to vodopád.

Půlměsíc na obloze bíle plá, půlměsíc,

jako scénář, který nám dnes patří,

všem svou zá-ří kazí spaní,

lidi láká k milování, já vím, co chtít víc.

Bloumá Mléčnou dráhou dál,

na hladině říčky zkouší bílým

stříbrem verše psát a těm, co je

náhodou chvíli čtou se zdává,

zdává, že voda začla hrát jako vodopád.

Na hladině říčky zkouší bílým

stříbrem verše psát a těm, co je

náhodou chvíli čtou se zdává,

zdává, že voda začla hrát.