Sindibád

1. Knížka stokrát přečtena, snad i castej, kdo to ví,

se mnou spí a se mnou vstává v tichu mého podkroví,

snad ne každý,ale já mám ten starý příběh rád,

v něm se náhle že mne stává, lodník jménem Sindibad.

R: Tak jako Sindibad, tmou zkouším plout,

každou škálu znát a vír a proud,

piju vzácnou stavu květů zlatých stromů,

vítr dálných moři cítím vát.

Pak jako Sindibad se vrátím domů,

k příběhům své moudré Sehrezad.

2. Vidím štíhlou lodní příď a já na ní držím stráž,

vidím příliv, který stoupá, v džunglí břeh a bílou pláž,

jako ten můj Sindibad, bývám vlídnou břízou hnán,

a můj bárku ve snu houpá, nekonečný oceán.