Slaný déšť

Tak ty si myslíš, že jsi pro mě jediná,

a že tu stojím, trochu zmoklí hrdina.

Že se snad bojím dát té naší lásce mat.

Šach síce neznáš, dámu však umíš hrát.

Zdá se ti možná, že teď láskou umírám

a že se stydím, když si slzu utírám.

Byl bych se asi smál, déšť mi však slzy dal,

tak ať se třpytí, jen ať se třpytí dál.

R: Vždycky, když prší, nebo padá mokrý sníh,

zůstanou mi v očích, byla bys zklamaná, že to není pláč.

A tak si myslím, že už nejsi jediná.

Tím tedy mizí jedna klamná vidina jako dým.

Je to možná tím, že kapička malá, co na chviličku stála v očích mých

byla buď jen slzou deště, anebo mokrý sníh.

Ta kapka zrádná na rty se dostala.

Proč byla slaná ta kapka zlá, malá.