Stará láska nerezaví

Maminko a táto, prosím vás,

už budem vážně dítka hodná,

jen řekněte nám, co je velká láska,

chceme znát i pravdu do dna.

Láska je jak proud, jak vodopád,

když burácí z hor dlouhou strží,

jak uragán a tajfun všechno smete,

vůbec nic jí neudrží.

Láska je jak tón, jak hebký plyš,

když pohladí ti tvář svou dlaní,

a vybarví ti tvé sny pastelkami,

co nezblednou za svítání.

Říkám: cest la vie,

kdo nám odpoví,

proč nám, kdopak ví,

stará láska nerezaví.

Protože je láska pekelná,

v mé duši píše černou duší.

Ne, láska je přec modré sojčí pírko,

které vánek neporuší.

Říkám: cest la vie...

Nebe, peklo ráj i s očistcem,

jak pravil jeden básník v básních,

a přesto stará láska nerezaví,

člověk všechno překoná s ní.

La-la-la-la...