Tam nad tou hrází

Je mlází a rybník a nad ním hráz,

kterou tak dobře znám,

bůh ví, kolikrát v jarních nocích

býval jsem tam a né sám, né sám.

V těch nocích tenkrát

a krásně nám tam cvrček v trávě hrál,

a můj a její stín byl blíž a blíž

a vlídní fauni hráli škály stále blíž

někde opodál.

Tam nad tou hrází, kde věnčí mech

borové mlází, stín se stínem, když jim

touha krátí dech v jarních večerech

dál se potají schází.

Tam nad tou hrází, tam zůstal svět,

který mi schází, jen do vln času místo

kamínků, člověk vzpomínku

smutně hází, hází.

Rybník v lučinách a nad ním hráz,

odkud jsem tak rád hrstí kamínků čeřil tůň,

jhá nevím, jestli teď si umím hrát

s tou tůní jhako za mlada.

Jsem sám a léta jdou až náhle udiví,

že dívčí stíny dávno jsou ty tam

a vlídný faun, ten co nás

lákal k lásky hrám už je šedivý.

Tam nad tou hrází, kde věnčí mech...

Tam nad tou hrází, tam zůstal svět,

který mi schází, jen do vln času

místo kamínků, člověk vzpomínku

smutně hází, hází,

já vím, já vím, já vím.