Vítr to ví

1. Míle a míle jsou cest které znám,

jdou trávou a úbočím skal.

Jdou cesty zpátky a jdou cesty tam

a já na všech s vámi stál.

Proč ale blátem nás kázali vést

a špínou nám třísnily šat?

R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,

ten vítr co začal právě vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest

a dál po nich zástupy jdou.

Kříže jsou bílé a lampičky hvězd

jen váhavě svítí tmou.

Bůh ví, co růží, jež dál mohli kvést,

spí v hlíně těch práchnivých blat!

R:

3. Dejte mi stéblo a já budu rád,

i stéblo je záchranný pás.

Dejte mi flétnu a já budu hrát

a zpívat a ptát se vás:

proč jen se účel tak rád mění v bič

a proč, že se má člověk bát?

R: