Pouštní komtesa

Jsi pouštní komtesa, jsem rád, že se neubráním,

vranná noc tě chrání, ó moudrá nebesa.

Skrz čarovějník měsíc světlo krájí, jsi bosá víla v ráji.

Holubice černá všechno smíš, noc ti čechrá křídla.

Letíš se mnou do korun a do větví, vždyť víš.

Plavem spolu v nočních zahradách, kde nikdo nikdy nespí.

Láskou tě okovám, když veršotepec noční slova splétá.

Očarovaná ohnivá, tisíc a jedno přání.

Teď vcházíš bosá, důstojná a stromy hlavy své sklání.

Políbím tě na mešitěv loďce z pavučin, tvých smaragdů a závojů.

Letíš se mnou do korun a do větví, vždyť víš.

Plavem spolu v nočních zahradách, kde nikdo nikdy nespí.

Padáš sama ve svých závojích – křičíš.

Utkáme se v pouštní bouři – útočíš.

Letíš se mnou do korun a do větví, když spíš.

Usínáme v cypřišových zahradách – zhášíš.