Protože voníš...

Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená,

ty už jsi taková, ty už jsi taková

A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů

Co tě znám jsi byla vždycky holka zkažená

Nejdřív jsem jenom koukal

Potkal jsem tě k ránu, bylas´ víla kožená

Střelák se s náma houpal

A na mostě položím tě na chodník

Slunce už světlo stříka, je dost kosa -

Slávie až v sedm votvírá

Já chci ti dát - co v sobě mám,

Nechci se ptát kdy umírám

A teď to mám chci s tebou spát,

protože voníš a je listopad

Půjdem asi ke mně, světlo píchá do vočí

Víla se rozesmála

Přimhouřená země - řasy, rty a obočí

Jsi broučku jedna z mála

V malým bytě stojí starý kanape

A sto let mlčí jako v hrobě

Ať nám vleze na hrb každej kdo to nechápe

Já chci ti dát - co v sobě mám,

Nechci se ptát kdy umírám

A teď to mám chci s tebou spát,

protože voníš a je listopad

Já chci ti dát - co v sobě mám,

Nechci se ptát kdy umírám

A teď to mám chci s tebou spát,

protože voníš a je listopad

Co tě znám jsi byla vždycky trošku zkažená

Dřív jsem to jinak chápal

Dva tisíce nocí s někým jiným ložená

Špatně to nes tvůj brácha

Nevím kde jsi teď, a tak ti zavolám

Trochu tě chci a nepospíchám

Běží líška k táboru, nese pytel zázvoru

Běží líška k táboru, nese pítel . . .

Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená,

Ty už jsi taková, ty už jsi taková

A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů

Maklaklakltapá