O básnících

Už mi lásko není dvacet pět,

už mi není ani dvacet šest,

já mám rád svoje pohodlí,

do prázdna voči zabodlý,

k tomu tužku a kus papíru,

v hlavě melodii klavíru

a nápad šitej tví oblíbený písni na míru.

Už mi lásko není dvacet pět,

už mi není ani dvacet šest,

já mám rád svůj nepořádek

a pár voblíbenejch pohádek,

k tomu naladěnou kytáru,

sem tam se probrat na áru,

vobčas vodjet ve starým rozbitým rezavým kočáru

někam do Biháru.

Slunce svítí, lípy kvetou,

jdem do parku cestou slepou,

s úsměvem krok vod kroku

cítím jaro v rozkroku.

Jasný hvězdy z hůry padaj,

slůvka nám do veršů skládaj,

plní se náš sen, toť jest inspirativní jen

pro básníky,

pro básníky,

pro básníky,

pro básníky.

Už mi lásko není dvacet pět,

už mi není ani dvacet šest,

já miluju svůj půllitr

a sem tam zmizet jako Pitr,

spolu s kamarády nomády

nechat domovinu za zády

a spěchat si dát cukr do kávy

s kouskem rolády

bez marmelády.

Slunce svítí, lípy kvetou,

jdem do parku cestou slepou,

s úsměvem krok vod kroku

cítím jaro v rozkroku.

Jasný hvězdy z hůry padaj,

slůvka nám do veršů skládaj,

plní se náš sen, toť jest inspirativní jen

pro básníky,

Jirky Metelky,

který za střízliva čmáraj na slunce veverky

a zatím stoletej básník,

řek kdosi teď,

rozlomil křídu a napsal na zeď

„miluju svět“.