Pedro isbek

Mám zvláštní pocit, co mě v rozjímání plaší

Milí braši, šeptám tiše, slyšte, pst

Jako bych procit a zahlíd desku naší

Stojíc na náístupišti v dešti

Čeká ve splínu na povoz z kometářů

V jízdním řádu topí zraky strachy

Pod lampou stínu šine se povoz adresářů

V tom neřádu moknou fraky taky

To, že se Pedro jednou vrátí

Bylo tak trochu mazaný

Jestli se totiž neobrátí

Vytáhne stopy smazaný

Prazvláštní pocit je to obzvlášť – když netuším

Zda-li vítat Pedra šeptem nebo přebreptem

Mám-li mít soucit, všechna předsevzetí ruším

Obracím list jak Ferenz List

Čekám na příchod nejmladšího z veteránů

Oháklýho k světu do bukletu

Vrací se časem plnej podlitin a šrámů

Snaží se polknout větu v cuku letu

To, že se Pedro jednou vrátí

Bylo tak trochu mazaný

Jestli se totiž neobrátí

Vytáhne stopy smazaný

Vlastně mě těší, že se Pedro domů vrací

Tuším k mání lepší desky není naší

Mazut mi prší z uší na duši co suším

Uvítací pražím kaši

Zanedlouho spatřím nejmladšího z veteránů

Starýho máka hejbnout nerozumim s kuframa

Co v dávným čase zmizel za výlohou kramů

Dobývat příčky domobrana

To, že se Pedro jednou vrátí

Bylo tak trochu mazaný

Jestli se totiž neobrátí

Vytáhne stopy smazaný