Postesk

Svítá před oponou

Mám na tvářích pudr

A na rtech lesk

Vítám vás poklonou

Mávnutím ruky ztiším potlesk

Jsem bavič, umělec, herec a tak dál

Ten, co tu nejmíň tisíckrát už stál

Jsem srdcař, bohém a tak trochu diplomat

Někdy však taky hrací automat

Stojím na prknech, co znamenají svět

Stojím tu denně snad tisíc let

Jsem Pierro, Don Chuan, jsem válečný zvěd

Jsem císař i pekař nebo Hamlet

Jsem bavič, umělec, herec a tak dál

Ten, co tu nejmíň tisíckrát už stál

Jsem srdcař, bohém a tak trochu diplomat

Někdy však taky hrací automat

Miluji smích i pláč, aplaus, i když není zač

Jsem jenom prostej příběhů podavač

Miluju žal i stesk, černou, bílou, bídu lesk

A já přiznávám, že žiju pro potlesk

Tak to jsem si tak postesk