Sólo pro mouřenína

Za svitu luny mě hříšný myšlenky napadaj

účinek měsíce vstřebám a tam kde tuším

zážitky všední i nevšední se předpokládaj

a příznivce nočního klidu já ze snů ruším

Lokálek přítulnej v senzoru vyhledat zadám

a koktejlek namýcha se špetkou, abych se smál

všechno bych vykouřil, všechno bych vypil ó madam

a vás jako nejlepší barmanku domů si vzal

Jak se zdá, nás ocení

jen ten kdo zná kouření

nejlepší koření

prodává mouřenín

Koleje dlouhý a na nich usínám poraněn

průvodčí, recepční místenku k spánku mi dá

a když pro mě příjde já řeknu mu pardón ó pane

ale na prahu rána v kapse už jen drobáčky mám