Kafkova Praha

Když mám splín, přečtu si Kafku, to mě vždycky pobaví!

Otevřu knihu, kde má hlavu? Aha, opatrně, tady v záhlaví.

Co teď s tím, když jsem tak sám, Assissi pár kapitol nakrouhám

zálivku mám, náladu a lá Zlatá ulička si teď vychutnám.

Kafkova Praha je proces plný divných kouzel,

useknu ze dveří zámek a hned vidím jak tam táta,

hází po broukovi jabka a říkám si:

Hoře, hoře, sám.

Hoře, hoře, sám.

Hoře, hoře, sám

je Řehoř Samsa.

S nikým se nestýká, procitá sám v šedi u okna k ránu.

Nic se ho netýká, kromě činže a pár zmařených plánů.

Nikoho nevídá, sleduje Knížáka, jak říká "Já!"

Nikoho nepíchá, jen svou vlastní sestru a to jen když mu dá.

Kafkova Praha je proces plný divných kouzel,

useknu ze dveří zámek a hned vidím jak tam táta,

hází po broukovi jabka a říkám si:

Kafkova Praha je proces plný divných kouzel,

useknu ze dveří zámek a hned vidím jak tam táta,

hází po broukovi jabka a je mi fajn...