Televizní vysílení

Biologický hodiny tikají a je logický, že analgetika jíš

a doufáš, že v sobě utišíš pocit, že slyšíš tikání.

Zkoušíš ho přehlušit zvukem televize, necháš do hlavy hustit vize,

že svůj život postavíš snadno jak domeček z Lega, podstupuješ masírky ega.

Jenže i přes tyhle masáže, přestože stále se kasáš, že

to ještě dokážeš, a že všem ukážeš, že to všem natřeš, stejně tušíš

že je to jen blbý alibi, že se ti tvůj život zas až tak nelíbí,

že tam uvnitř ti něco chybí.

R: Ptáš se, jak tvůj život vyzní,

až vysílání televizní skončí.

A kolem bude jenom zrnění,

a bude konec televizního vysílení!

Jsi poučenej divák a víš, že po každý krizi následuje zvrat

a ty den co den vycházíš z vrat s vírou, že s každý katastrofy si vezmeš ponaučení

a zase bude fajn - ale ono to tak není a ty si žiješ ten svůj seriál a to jediný, co tě žene dál.

Tvá jediná opora je na svůj život se dívat shora, jak ta postavička dole v jednom kole

zas dostává do těla a nic si z toho nedělá, jako kdyby věděla,

že ten život, co vypadá jako noční můra je jenom habaďúra na diváky a taky

že hrdina v poslední chvíli všechno překoná

a pak padne opona

R:

V televizi je tma a ty koukáš na oblohu, náhle máš potřebu dovolat se Bohu,

ale má tam schránku tak mu píšeš SMS o tom, jak ti chybí láska - ať se sexem či bez.

A přepadá tě smutek, žiješ vypůjčený životy a vlastní ti utek.

Chybí ti Bůh, chybí ti sex - láskou či bez - na to dneska sere pes

R: