Blues opuštěnýho vlaku

1. Když je doba deštů, stojím za oknem,

světlo smutně bliká v pokoji,

chci dát sbohem městu na chviličku jen,

dlouhá zima za nic nestojí.

Zahoukání vlaku, kterej projíždí,

zanechá jen slzy na duši,

v kostkovaným saku podobám se draku,

co si hlavu v kleci rozbuší.

R: Na železný koleje už padá stříbro hvězd

a tma jako v ranci nebyla tvůj ideál,

zas projet stovky štací a vidět spousty měst

a jednou za rok zastavit se tam, kde sis to přál.

2. Tak si představuju dnes jako včera

malý opuštěný nádraží,

sem-tam přešlapuju, sem-tam zvečera,

v ruce lístek a mráz v podpaží.

Zahoukání vlaku, kterej projíždí,

zanechá jen slzy na duši,

že někdy zklamání je jak umírání,

to se přeci říkat nesluší.

R: